Manaus - splněný sen v nitru amazonského pralesa
 |
| Výhled na operu ze střechy hotelu Boutique Hotel Casa Teatro |
Přestože jsem v Brazílii strávila nejen část studií, ale i svou dobrovolnickou praxi a následně několik dovolených i služebních cest, jeden velký cestovatelský sen zůstal dlouhou dobu nesplněný. Manaus, město v srdci Amazonie, které mě lákalo od přečtení knihy "Amazonka" a do kterého jsem se definitivně zamilovala v legendárním filmu "Fitzcarraldo" od Wernera Herzoga. Bylo jasno, teď nebo nikdy. Tak jsem se uprostřed tříletého pobytu v Mexiku zvedla a na týden odjela město poznat.
Čtení o Manausu a Amazonii
Na knihy o Amazoniii jsem docela ulítlá a přečetla jsem jich už hezkou řádku. Kniha, které mne do Manausu zavedla je jednoznačně Amazonka - Robin Furneaux Recenze Pokud máte rádi záhady, pak je skvělá kniha Ztracené město v Amazonii - David Grann, sledující výpravu za objevení města Z uprostřed amazonského pralesa. Ze starších děl, které k mému překvapení vyšly znovu patří Sama mezi Indiány - Ettore Biocca, jen málo knih o Amazonii vypráví o původních obyvatelích takto zblízka. Z beletrie je velkolepé i dále zmiňované dílo Stín kaučuku - Ferreira de Castro vyprávějící o historii těžby kaučuku v brazilské Amazonii. O Amazonii psali velmi zdařile i čeští autoři, moje nejoblíbenější knihy jsou Amazonie a řeky příběhů - Vladimír Plešinger, kniha skvěle shrnující historii Amazonie spolu se zážitky autora z delších pobytů tam. Na závěr pak moje největší srdcovka, Liána smrti - Jarmila Loukotková, magicko-realistická detektivka české autorky reflektující cestu jejího otce do Amazonie.
Možná někdo z vás, kdo čte můj blog delší dobu, zaznamenal můj první pokus dostat se do Manausu. Bylo to už před hezkou řádkou let a bylo to lodí z města Porto Velho. Pro tento výlet jsem se rozhodla nenechat nic náhodě a letěla do Manausu i z něj letadlem. Zároveň jsem se rozhodla, že nebudu zážitek z města tříštit výlety do džungle, které jsou běžnou součástí návštěvy většiny turistů zde. Manaus a jeho nejbližší okolí jsem tak nasávala celý týden plnými doušky, a stálo to za to.
 |
| Značka upozorňující na přechod divokých zvířat na jedné z manauských silnic |
Město nemá v Brazílii ani ve světě nejlepší pověst, ač je známé jako vstupní brána do pralesa, zároveň tu má být jedna z největších kriminalit v Brazílii. Souvisí to asi i s tím, že je město poněkud izolované, nevede sem z centrální části Brazílie žádná kloudná silnice, takže se sem je třeba dostat lodí nebo letadlem. To velmi silně omezuje potenciál města, které kdysi vyrostlo hlavně na sběru kaučuku. Já jsem ovšem žádné zvýšené nebezpečí nezaznamenala.
 |
| V Manausu se jde vykoupat na několika sladkovodních plážích |
Hned po příjezdu mě nejvíce překvapilo a asi i zklamalo, že město, které opravdu leží uprostřed džungle, ve skutečnosti na první pohled vypadá úplně stejně jako jakékoliv jiné moderní brazilské město. Po dávných časech baronů kaučuku a dobyvatelů džungle jakoby se propadla zem. Byl to naštěstí jen první pohled. Po příjezdu do hotelu (vlastně z jeho střechy) jsem viděla jednu z největších chloub města, Teatro Amazonas, a město na mne od té chvíle dýchalo tou správnou atmosférou.
Teatro Amazonas
 |
| Vystoupení v Teatro Amazonas |
Pokud jsem měla opravdu jen jedno místo, které jsem chtěla v Manausu navštívit, pak to jednoznačně bylo Teatro Amazonas. Místo, kde kráčely velké dějiny Amazonie i Brazílie. Nádherná stavba inaugurovaná v roce 1896 v době největší kaučukové horečky, na jejíž zdobení si místní kaučukoví baroni nechali dovážet mramorové desky a drahé látky až z Paříže a Milána. Velký kontrast k syrové nehostinnosti pralesa, který se dodnes nachází jen pár kilometrů za městem.
 |
| Interiér Teatro Amazonas |
Do nitra pralesa za kaučukem
Dalším velkým dílem, které mě hodně ovlivnilo a přivedlo k tématu kaučukové horečky v Amazonii, byla kniha "Stín kaučuku" od spisovatele Ferreira de Castro, podle jehož knihy byl i natočen stejnojmenný film. Obě díla popisují život obyčejných lidí, kteří přijeli v době kaučukové horečky do Amazonie s důvěrou, že tu pohádkově zbohatnou.
Kaučuková horečka v Amazonii Kromě období obrovského růstu to bylo i období velkého utrpení obyčejných lidí. Vše vypadalo tak snadné, majitelé kaučukových plantáží zaplatili pracovníkům na plantážích cestu. To bylo také naposledy, když se viděli se svými rodinami protože z "amazonského pekla" nevedla cesta zpět. Dílem kvůli vysokému počtu úmrtí kvůli nemocem nebo útokům či kousnutím zvířat, ale dílem kvůli nemožnosti se vykoupit ze svého dluhu . Jak cenu výkupu kaučuku tak prodeje potravin a dalších věcí potřebných pro život a práci totiž určoval majitel plantáže tak, aby pracující nikdy nevyšli z dluhu. Zároveň byli absolutně izolováni v džungli, vzdáleni často víc než týden cesty lodí do nejbližšího města. Je vtipné, že tento model se v Amazonii tak ujal, že jej dodnes používají i další vykukové, třeba pro nábor lidí hledající zlato.
 |
| Typické obydlí lidí, žijících na řece v okolí Manaus |
Díky zfilmování Stínu kaučuku vzniklo nedaleko Manausu Museu do Seringal Vila Paraíso a rozhodně stojí za to se tam vydat, protože v tomhle případě je už cesta cíl. Muzeum totiž stojí mimo Manaus a dostat se tam musíte využitím místní hromadne dopravy, kolektivní lodě, která odjíždí z přístaviště COOP ACAMDAF nedaleko velké sladkovodní městské pláže Praia da Ponta Negra. Loď dělá okruh a zase vás v muzeum vyzvedne. Budete se tak moci podívat, jak obyvatelé okolí Manausu žijí, v dřevěných boudách většinou přímo postavených na vodě, aby odolávaly velkým změnám výšky hladiny řeky během roku.
 |
| Sběr kaučuku |
V muzeu vám ukážou celý proces výroby kaučuku od sběru přímo ze stromu kačukovníku až po jeho vulkanizaci nad ohněm a tvorbu velkých kaučukových motouzů. Takto se pak kaučuk každého sběrače navážil, byla mu vyplacena daná částka a takto se i kaučuk dopravoval loďmi dál z Amazonie, nejčastěji do Evropy a USA.
S místními po Manausu
Třetí den v Manausu jsem měla vyhrazený k speciálnímu setkání s kamarádkou Teffy, kterou jsme kdysi potkala v hostelu v Riu při mé první cestě po Brazílií. Teffy se narodila a celý život žije v Manausu a říkala mi, že prostě musím dojet. No takže nějakých pár/desítek let jsme se konečně znovu setkaly a Teffy mi slíbila, že mi ukáže jak se vlastně v Manausu žije místním.
A nemohlo to skončit jinak, než že jsme vlastně celý den jedly. Jestli je totiž něco v Manausu fakt speciální a odlišné od zbytku Brazílie, je to místní kuchyně. Od zvláštně znějících jmen nejrůznějšího ovoce po polévku tacacá. Teffy mě vzala nejprve na místní trh, Feira Municipal do Parque 10. Tady jsou specialisti na místní typickou snídaňovou pochoutku, placku tapioca plněnou ovocem tucumá a sýrem coalho, já si k tomu ještě dala i džus z tucumá. Chuť obojího byla dost nezvyklá, ostatně jako hodně dalších jídel, které jsem v Manausu měla. Kombinace chutí tucumá se sýrem coalhu je symbolem manauské snídaně, velmi populární je například X- caboquinho (čte se šizkabokiňu), který kombinaci doplňuje ještě třeba o vejce či šunku.
 |
| Tapioca plněná tucumá a sýrem |
Hned z trhu jsme vyrazily do místního mětského parku Mindu, kterým teče stejnojmenná řeka. Bylo docela vtipné, že park vypadal spíše jako neprostupná džungle okolního pralesa do které občas někdo nainstaloval dětské prolézačky.
 |
| Pohled do nitra manauského mětského parku Mindú |
Na další část dne nás čekala cesta k jedné z největších turistických atrakcí v Manausu, tzv. Encontro das aguas. Na tomto místě se mísí dvě řeky, světlá Rio Solimões se tu setkává s tmavou Rio Negro. Běžně se sem pořádají organizované výlety lodí. Teffy mě vzala na místo, kde jsme si mohly dát výtečnou čerstvě ulovenou rybu a pak rovnou s místními rybáři vyrazit se podívat na setkání vod. Tohle místo se jmenuje Porto da Ceasa a využívají jej hlavně místní, jezdí odsud trajekt a spolu s autem nebo náklaďákem se mohou přeplavit na druhý břeh řeky.
My jsme si tu daly vynikající rybu pirarucu s maniokem, osmaženým banánem a farofou (manioková mouka) a jako přílohu místní specialitu opečený banán s farinha ovinha, což je místní typ mouky z manioku. Kromě pirarucú bylo ještě možné si dát čerstvou rybu tucunaré či tambaquí.
 |
| Pirarucú v manauské úpravě |
Po výtečném obědě nás pak čekala cesta lodí k setkání obou řek, cestu jsme usmlouvaly s jedním ze sedících rybářů a přitom pozorovaly specifika míst, kde se většina dopravy odehrává na vodě. Třeba taková plující benzínová pumpa.
Setkání obou řek byl pro mě docela zážitek. Rozdíl řek je patrný nejen v barvě, ale i v teplotě, která se liší až o šest stupňů a samozřejmě vidět místo, kde se fakticky tvoří největší řeka světa Amazonka je samo o sobě dechberoucí. Díky velké rozdílnosti obou vod trvá dlouhých 6 km, než se obě řeky definitivně spojí. Snad se mi podaří, se někdy vydat lodí dál po proudu, abych mohla celý proces pozorovat.
 |
| Setkání dvou řek |
Od Encontro das aguas jsem pokračovaly lodí dál, podívat se na blízkou komunitu na druhém břehu řeky. Kromě barevných pluvoucích domků tu byl k vidění největší leknín světa, viktoria královská, která prý na svých listech unese i menší dítě. Kontrast moderního brazilského města a poměrně husté džungle, která jej dodnes obklopuje je i na takto krátkém výletě dost patrný,
 |
| Život typické amazonské rodiny, zvané ribeironho |
Centrum Manausu od Teatro Amazonas až po přístav dole u řeky má v sobě něco magického, alespoň pro mě. Docela paradoxně ho velmi dobře vystihuje začátek kresleného filmu Rio 2. Je tu neuvěřitelný mumraj, směsice lokálních lidí cestujících loděmi po celé Amazonii, obchodníci prodávající vše od jídla po levné zboží z Číny. Manaus je totiž již od padesátých let bezcelní zónou, která se snaží podpořit neexistencí cla i některých daní jinak velmi izolovaný region.
 |
| Tacacá |
Den začínám hned na náměstí před hotelem. Je tu totiž stánek Tacacá da Gisela, jedno z vyhlášených gastronomických míst Manausu. Tacacá je speciální polévka specifická pouze pro oblast Amazonie. Kromě ingrediencí zcela obvyklých jako jsou krevety, obsahuje hned několik neobvyklých přísad: jambú - to je to zelené, trochu trpké, maniokové želé k zahuštění, lokální žluté papričky a hlavně tucupí - neviditelná přísada vyrobená z divokého manioku, je mírně toxická a na chvíli vám umrtví jazyk. Nebojte se, on zase rychle přijde k sobě a rozhodně nelze odjet z Manausu a nezkusit tacacá alespoň jednou.
 |
| Ruch okolo kiosků prodávajících jízdenky do všech koutů Amazonie |
Z náměstí před divadlem je to pak celkem kousek k mému dalšímu cíli, místnímu trhu Mercado Adolpho Lisboa. Pokud milujete lokální trhy tak jako já, tak tohle místo a jeho okolí si nemůžete nechat ujít. Najdete tu vše od lokálního jídla, po výrobky různých místních indiánských etnik, čarovné lektvary a nádherné hamaky, které pak rovnou můžete použít na cestě do vzdálenějších koutů Amazonie.
Zmožená nákupem jsem si dala velkou porci místní zmrzliny, kromě klasických brazilských chutí jako açaí, goiaba či graviola doporučuju zmrzlinu z místního ovoce jako je cupuaçu, tucumá či taperebá a posadila se kousek od přístavu. Ten mumraj tam mě neskutečně bavil a doufám, že to není naposledy co jsem ho zažila.
Vzhůru do větví amazonských velikánů
Moje okolí by řeklo, že mám občas šílený nápady a je to pravda, tohle je jeden z nich. Jak jsem psala, jungle tour jsem nechtěla, protože by to bylo na příliš dlouho a já chtěla hlavně poznat město. Když jsem se dívala, co se tu dá podniknout na jeden den, vyskočila na mě možnost vylézet na jeden z nejvyšších druhů stromu v Amazonii, na samaumu.
Jízda na místo samotného výstupu byla dost krátká a přestože nám průvodce říkal, že samaumy už v okolí města úplně běžně nerostou, stále jich tu pár lze najít. Třeba k horolezeckému výstupu.
 |
| Pohled z vrcholu samaumy na prales |
Průvodci byli opravdu skvělí a doslova mne nahoru dostrkali, protože mě ve volném prostoru někde uprostřed výstupu chytl naprosto šílený strach z výšky. Ani se sobě nedivím, když teď vidím ty fotky. Z koruny nebyla prakticky vidět na zem, zato byly nádherné výhledy na druhou stranu řeky i na Encontro de aguas a jednoznačně to celé stálo za to. Pokud teda nemáte ještě větší strach z výšek než já.
 |
| Výhled z vrcholu stromu na Encontro das aguas |
Kdybyste chtěli tento zážitek opakovat, tak rozhodně doporučuju Amazon Tree Climbing.
Před odletem mi zbýval ještě půlden a tak jsem se rozhodla se podívat, jaké jsou tu turistické možnosti i mimo centrum a že jich není málo. Velmi populární je například Museu da Amazônia - MUSA, které nabízí i obrovské vyhlídkové věže na okolní nekonečný prales.
 |
| Centro Cultural dos Povos da Amazônia |
Já jsem nakonec dala na doporučení mojí kamarádky Teffy a šla nejprve do Centro Cultural dos Povos da Amazônia, což rozhodně stálo za to. Muzeum má nejen vnitřní expozici, ale venku můžete navštívit i obydlí různých etnik žijících v brazilské Amazonii. Na malou chvíli jsem se pak ještě zastavila v univerzitním městě v místní botanické zahradě, ta už tak skvělá nebyla, ale alespoň jsem tu viděla sladkovodní kapustňáky.
Pokud byla jedna myšlenka se kterou jsem z Manausu odjížděla, tak to bylo: Musím zpět! Takže toto je snad první a ne poslední díl mych zážitků z Manausu a Amazonie.
.png)
Počasí
V Manausu se můžete trefit do dvou období, horké a relativně bez deště, i když vlhkost je pořád hodně velká. Je to období od června cca. do prosince. V tuto dobu klesá hladina řek a na některá místa může být těžší se dostat lodí. Cesty jsou naopak lépe sjízdné. Naopak období od ledna do května je často velmi deštivé, ale za to není takové horko. Já se trefila právě do tohoto období, byla jsem v Manausu v únoru, a bylo ideální. Člověk se nezpotil po každé, když vyšel z klimatizované místnosti.
Letenka
Do Manausu létají přímé lety skoro ze všech větších brazilských měst, kromě toho se sem dá dostat přímo i z USA, konkrétně z Miami a také z kolumbijsé Bogoty. Hledejte u společností Gol, Avianca, Latam a Azul. Zpáteční letenka přímo z Evropy vyjde dnes cca. na 30-35 tisíc korun,
Ubytování
Bydlela jsem přímo na náměstí u opery a cena byla na Brazílii průměrná - Boutique Hotel Casa Teatro. Zároveň je to asi nejlepší část města, sídlí tu i dost cestovních agentur u kterých se dají eventuálně koupit výlety do okolí nebo tzv. jungle trips.
Doprava lodí
V Manausu jsou dva velké přístavy odkud odplouvají lodě na delší cesty, najdete tu skoro všechny destinace v Amazonii. První je Porto flutante hned vedle tržnice, velmi blízko centra, hned vedle je i Porto Moderna, druhé je Porto da Ceasa, odtud vyplouvají trajekty a dají se tu sehnat levnější výlety třeba k Encontro das aguas. Moje zásadní rada zní, jet pokud možno plechovou a ne dřevěnou lodí a jet již s ověřenou společností (já používala Lonely Planet). Jízdenky pak nekupovat někde mezi rukou, ale v kioscích jednotlivých společností na molu. Jo a budete asi potřebovat hamak, který se dá sehnat hned na přilehlém trhu u Porto flutante.
Výlety do okolí
Kromě krátkých výletů co jsem zažila já jsou jednoznačně nejvíce preferované 3 až 4 denní výlety s přespáním v džungli. Na to se specializuje většina cestovních agentur ve městě. Já opět použila Lonely Planet doporučení, ale kromě toho myslím je dobrá rada kupovat u agentur co mají fixní kancelář a ne někde pod rukou.
Zdraví
Při cestě jsem měla očkování proti žluté zimnici. Po předchozí negativní zkušenosti s Malarone jsem ochranu proti malárii nebrala.
Průvodce
Osobně jsem v Manaus používala průvodce po Brazílii Lonely Planet, dala jsem ale i na doporučení místních lidí.
