Bosna na 10 dní s dítětem a stanem
 |
| Mostarské uličky |
Minulé léto jsme chtěli zkusit nějaký zajímavější rodinný roadtrip bez nutnosti něco extra plánovat a nakupovat dopředu. Z toho nám vypadl i plán konečně po letech pořádně využít rodinný stan, který jsme si kdysi koupili. Jako ideální místo, které splňovalo naše představy se ukázala Bosna s tím, že projedeme hlavní turistické cíle bez nutnosti vyjíždět mimo asfalt. Ne všechny předpoklady byly dobré, o tom více dále, ale obecně se výlet více než povedl a do Bosny jsme rozhodně nejeli naposledy.
Itinerář
Než tu začnu básnit o krásách Bosny a místních lidí, musím se přiznat k jedné věci. Nejsem vůbec příznivec cestování s hodně malými dětmi do dalekých krajů a tím myslím cokoliv kam se musí letět letadlem nebo je víc než jeden den cesty autem. Asi to vychází z osobních zkušeností, kdy skoro každá dovolená končila předčasných úprkem domů s nějakou nemocí. Proto byl tenhle výlet docela velké vykročení z mojí komfortní zóny, ale i k tomu cestování slouží. S tímto byla vlastně spojená i idea použití stanu. Prostě jsme nechtěli nikde nic fixně objednávat dopředu. Ale popořádku...
Bosna je jiná, to je asi hlavní věc co mne napadne, když se začneme bavit o tom, co mě v téhle zemi zaujalo. Slovo jiná mělo pak na téhle cestě mnoho podob od praktického zařízování v zemi, která je mimo EU po naprosto unikátní atmosféru při průjezdu nekonečnými horskými kaňony a vesnicemi, kde je hlavní budovou mešita.
 |
| Mešita v centru města Jajce |
Naplánovali jsme celkem jednoduchou trasu, protože se nám s naším naprosto obyčejným autem nechtělo krosit někde po prašných, exponovaných cestách v horách bez asfaltu. Na pohodlné dojetí jsme ještě jeden den zastavili na severu Chorvatska v městě Varaždin. Město sice není nějak vyjímečné, ale na drobné odskočení po cestě opravdy hezké. Další den už jsme ale překračovali hranice. Bez problému, jen asi s hodinovou frontou jsme dojeli do prvního většího města Banja Luka. Již od hranic bylo jasně vidět, že tady jsme u Srbů. Všude visely srbské vlajky a názvy vesnice byly napsány srbsky, tedy cyrilicí. Až později jsem se dozvěděla, že Banja Luka je asi docela zajímavé místo a stojí za to tu aspoň den strávit. My jsme ovšem svištěli dál do hor, mělo to zcela prozaický důvod.
 |
| Stanování v městě Jajce |
Tím se dostávám k asi největšímu uskalí cestování po Balkáně v letních měsících a to je nesnesitelné vedro. Znalci regionu se mi asi smějí, ale já si říkala hory = bude tam celou dobu příjemný chládek. Začalo to již v Chorvatsku, ale v teprve v Bosně jsme poznali, že naše stanová idea možná absolutně nebude realizovatelná, protože se v něm prostě upečeme. Naše jediná naděje byla, že hory počasí trochu ztlumí a bude se dát dýchat alespoň v noci. Platilo to jen částečně a nakonec jsme byli nuceni střídat stan s Airbnb a hotelem.
 |
| Podoba většiny hlavních cest po Bosně |
Chvíli za Banja Lukou se změnil ráz krajiny, široké pláně vystřídaly dost vysoké hory a silnice se divoce vlnila strmými soutězkami. Byla to nádherná a trošku adrenalinová podívaná. Namířeno jsme měli do města Jajce, které už leží v bosňácké neboli muslimské části Bosny a Hercegoviny. Město je známé z občanské války, kdy se tu odehrávaly dost kruté boje a je to i znát na místním náměstí v podobě několika pamatníků obětem. Co je ale ve městě hlavní turistickou atrakcí je nádherný vodopád na který se dá podívat z několika placených i neplacených míst a dokonce tu mají udělané canopy přímo nad vodopádem pro milovníky adrenalinu.
Vodopády v Jajce
My jsme v Jajci přespali ve stanu v Jajce Youth Camp. Kemp je docela dobře umístěný kousek od města i vodopádu a hned vedle nákupního centra, takže bylo vše blízko a zastínilo to trochu fakt, že přímo v kempu nebyla jediná možnost se schovat do stínu. Pro děti byl dokonce v nákupním centru velký vnitřní hrací kout, což v kombinaci s tím, že se tu stále docela intenzivně kouří ve vnitřních prostorech způsobilo první docela slušný kulturní šok. Město samotné a vodopád včetně návštěvy vynikající pekárny Bećaj přímo na náměstí zvládnete asi za půl dne a tak nezbývalo než se vydat dál. Google maps velely vzít to přímo přes hory, silnice byla asfaltová, takže jsme se vydali. Po asi 50km jsme zjistili, že spoléhat na google maps v těchto končinách není úplně dobré, stalo se to ve chvíli, kdy z ničeho nic zmizela asfaltová cesta a změnila se ve dvě hluboké rýhy vnořující se do lesa za vesnicí. U nás by to nedal asi ani traktor, v Bosně je to hlavní tepna. My jsme to nakonec vzdali a vrátili se na hlavní silnici vedoucí na Sarajevo od Jajce. Tento malý výlet nakonec stál za to, protože výhledy byly nahoře nádherné.
 |
| Vodopády v Jajce |
Mostar - horko Orientu
V Sarajevu jsme strávili celkově 4 dny a bylo to tak akorát. Další den jsme měli rezervovaný na cestu do Mostaru a opět jak už jsme si zvykli v Bosně vedla nádhernými horami, okolo divokých řek a kaňonů. Už jsem v Evropě na pár místech byla, ale co se týká výhledů při cestování autem je Bosna rozhodně top zemí.
 |
| Historická část Mostaru |
Stejné nadšení ovšem nemůžu sdílet z návštěvy Mostaru. Kromě extrémního vedra, které nás opět zahnalo do klimatizace hotelu je Mostar na můj vkus už hodně turistický. Samozřejmě, uvědomuju si, že jsem také turista, ale tady toho bylo prostě strašně moc na strašně malém prostoru. Ve finále je v Mostaru vlastně jen onen slavný most se skokany a pak dvě uličky hned vedle něj, kde se prodávají suvenýry. Město jsme tak měli prohlédnuté za necelé dvě hodiny s obědem a vydali se na výlety po okolí.
Panenky marie v Međugorje a lázeň lidí u vodopádů v Kravica
Prvním místem v dojezdové vzdálenosti od Mostaru je Medžugorje, pro většinu místních a dle značek aut taky Poláků, je to významné poutní místo, ze kterého dnes udělali de facto katolický Disneyland. Kromě nedalekého vršku, kde se měla v 80. letech zjevit Panenka Marie tu je kostel s venkonvní prostranstvím pro tisíce lidí, desítky zpovědnic a město plné nejrůznějších suvenýrů spojených se zjevením, k tomu několik parkovišť. Všechny byly plné v době, kdy jsme sem přijeli. Člověk si tady naplno uvědomí, že jsme se přesunuli z převážné muslimské Bosny do katolické Hercegoviny. Ale upřímně, pokud nejste katolíci, tak vám tohle místo moc nedá, snad kromě skvěle vytuněných vysokokapacitních záchodků.
 |
| Vítejte v zábavním parku jménem Medžugorje |
My jsme zde měli speciálni misi zadanou ještě z Čech, sehnat sošku panenky Marie, což nebyl v místní záplavě žádný problém a vydali jsme se rovnou k další turistické atrakci v okolí a to jsou vodopády Kravica. Pokud Medžugorje podle mého bylo přeplněné lidmi, tak to byl nic oproti tomu, co jsme zažili tady. Jestli někdo někdy bude hledat příklad toho, jak masivní turismus ničí přírodní bohaství, tak tohle by byl moc pěkný příklad. Škoda, že ty fotky z místa jsou vždy takové malebné, kdyby zobrazovaly realitu, tak jsme si ušetřili cestu. Přidám tedy jednu aspoň já a dodám, že místo je fakt hodně, hodně daleko mimo cesty veřejné dopravy, takže kdo se sem odváží, tak musí dorazit autem. Plus snad je pro rodiče s dětmi, že voda je tu dost mělká, takže se tu okoupou i menší děti. Pokud se dostanou přes davy k vodě.
 |
| K vodopádům Kravica raději mimo sezónu |
Trocha koupání a rodiště Nikola Tesly
Celkově nás Mostar ani oblast okolo něj tolik nenadchla, na příští návštěvu chceme určitě více prozkoumat hory více na severu. Další dny jsme se vydali směr Chorvatsko a poslední dny dovolené strávili klasicky u moře nejdříve na poloostrově Pag, kde jsme v Camp Porat konečně využili stan, dětské osazenstvo blbnutí s ostatními dětmi v kempu a u moře a já vychutnala velké porce mořských plodů. Cestou domů jsme pak navštívili rodiště známého vynálezce Nicola Tesly ve Smiljanu. Na to, že se vzpomínkové centrum s jeho rodným domem nachází na konci světa, je tu spousta atrakcí zajímavých jak pro děti tak pro dospělé, plus je tu celkem velké dětské hřiště, takže mohu všem doporučit třeba na cestě z dovolené v Chorvatsku. Na cestě domů jsme ještě jednu noc strávili v Rakousku v Camping Sulmsee. Hned vedle nás tu zakempila německá rodina se 4 dětmi, která poprvé byla u moře v Chorvatsku s obytňákem. Vyměnili jsme zkušenosti z kempů a děti si mezitím zahrály fotbal. Tohle na kempech miluju nejvíc, člověk se tam seznámí se spolucestovateli a může sdílet zážitky. Odtud už to bylo zpět do Česka kousek.
 |
| Návštěvní centrum v rodišti Nikola Tesly |
Děti a Bosna
Pokud by se mně někdo zeptal co teda pro ty děti v té Bosně je, musím popravdě přiznat, že materiálně nic moc. Neviděli jsme moc hřišť ani speciální dětské akce, vlastně nic co u nás známe jako dětská lákadla. Ovšem děti jsou všude pozitivně vítány, jakýkoliv prostor kde s dítětem dojdete od restaurace po výstavu a dokonce i bar, všude se nejen obsluha, ale i okolní lidé k dětem obracejí s úsměvem a pozitivně, chtějí si povídat či dítě jen pohladí. Došlo mi, že vlastně bych všechny ty vymoženosti pro děti u nás v ČR klidně vyměnila za tenhle všeobecný pozitivní přístup k dětem a Bosna v tomhle byla opravdu skvělá.
.png)
Vstup do země
Zase po delším čase jsme překračovali hranici s pasem v ruce, ale jinak do Bosny není potřeba nic jiného.
Peníze
V Bosně mají místní marku, ale na hodně místěch berou i eura.
Data v mobilu
Koupili jsme si předplacenou kartu rovnou s 10 Giga dat, které vydržely celý týden. Nevýhoda byla, že za hranicemi člověk musel shánět obchod, kde ji koupit. Ted už bych použila aplikaci Airalo, kde se dají data koupit rovnou online.
Průvodce
Používala jsem průvodce Balkánský poloostrov od Lonely Planet. Aktulizovaný byl v roce 2020, takže se dalo na mnoha místěch řídit i tipy na ubytování. Pomohl i v hledání kempů. Docela fajn byla i sekce s atrakcemi pro děti, i když v Bosně jich zrovna dvakrát moc není.
Jazyk
Bosenština, chorvatština a srbština jsou jazyky téměř totožné, takže se vyplatí se aspoň základy naučit. Lze je pak úspěšně recyklovat. Stáhla jsem si aplikaci Ling, kde se můžete z bosenštiny naučit hlavní fráze zdarma a zbytek dopilovala tradičně s knihou Chorvatština konverzace. Výhoda je, že je to navíc celé v češtině.
Čtení o Bosně a Chorvatsku
Na cestu po Bosně jsem si pořídila knížku, která bohužel zatím v češtině nevyšla. Jmenuje se Café Europa a napsala ji Slavenka Drakulić. Od stejn0 autorky si lze v češtině přečíst knihu o procesu v Haagu Ani mouše by neublížili.
