Sarajevo - město s orientálním nádechem

Fontána Sebilj v Sarajevu

Sarajevo se minulý rok stalo součástí našeho roadtripu bez plánu zato se stanem a hlavně s naším malým. Ač jsme měli strach, jestli bude Bosna i pro něj, nakonec nás překvapila vřelost místních k dětem a jedním z míst, které si užil nejvíce bylo právě Sarajevo, kde jsme strávili 4 dny a bylo to tak akorát.

Hlavní město Bosny je skvělé, má užasnou atmosféru kombinace Evropy a Orientu s pravidelným ranním a večerním voláním muezínů. To dokresluje i skladba turistů, kteří půl na půl tvoří lidé ze západních zemí Evropy a z Turecka a zemí Blízkého Východu. To se tedy týká hlavně historického středu, mimo ten je tu pořád vidět v některých částech dědictví války včetně neopravených domů.

Během naší návštěvy město žilo díky šílenému horku hlavně večer a v noci, přes den jsme se stejně jako místní schovávali v kavárnách popř. doma a čekali, až dusno trochu opadne. Pro hledání ubytování jsme se rozhodli využít tentokrát Airbnb, moc často jeho služeb nevyužíváme, ale řekla jsem si, že zkusíme na této cestě i trochu toho punku. Uživatel Kenan pronajímal byt na super místě s krásným výhledem a parkováním hned vedle domu, což je v centru Sarajeva fakt docela užitečné. Byt samotný byl ale hodně starý a nebylo jasné, zda tu s námi nepřebývají i nějací menší živočichové. Znovu už jsem jej na Airbnb nenašla, tak vám tady aspoň nechám fotku s tím super výhledem.

Airbnb na punk v Sarajevu, ale se skvělým výhledem

Sarajevo je docela těsně sevřené mezi okolními vysokými kopci, takže je to spíš taková nudle s celkem kompaktním středem města. Vše historické tu najdete de facto na jedné ulici Ferhadija, kterou lemují nízké krámky a kavárny. Kromě toho v její blízkosti najdete známou mešitu Gazi Husrev, či trh s orientálním nádechem stejného jména. Když už jsme tady u trhů, tak v Sarajevu jsem si celkem s tímto svým cestovatelským zájmem přišla na své, protože přímo v centru je tu ještě trh Baščaršija s mírně orientálním/turistickým zbožím. V centru je i pár zajímavých muzeí jako Muzeum genocidy, i když to jsme nakonec vynechali jakožto nevhodné pro děti a zkusili alespoň muzeum v místní radnici, kde jsem tajně doufala najdu i zmíněnou knihovnu. Ta tam sice nebyla, ale zajímavá byla v dolním patře rekonstrukce Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii, kde bylo překvapivě hodně informací k celé otázce občanské války v bývalé Jugoslávii. Celá radnice je navíc nádherně zrekonstruovaná v orientálním stylu, na návrhu se prý podílel i Čech, architekt Alexander Vítek.

Typické uličky starého Sarajeva

Sarajevo pro děti

Sarajevo má i několik atrakcí pro děti, i když nejsou úplně na první pohled zjevné. Tou první je náměstí okolo dřevěné fontány Sebilj. Svoje centrální shromaždiště tu totiž mají holubi z celého města. Je to hlavně díky tomu, že se tu pro ně prodává krmení a tak tu hlavně menší obyvatelé města a děti turistů pobíhají, krmí holuby a pak před nimi utíkají, když na ně sedají. Druhou atrakci jsme našli už trochu mimo centrum. Je to kavárna Tito a nejsnadněji se tu asi dostanete tramvají, zastávka je přímo před budovou Muzea Bosny a Hercegoviny ve které se kavárna nachází. Kavárna a bar sama o sobě zas tak zajímavé nejsou, ale na jejím dvoře jsou vyřazené staré bojové automobily a vlaky a ač už je na některé přístup omezen, stále si tu děti pohrají více než dost.  Hned vedle kavárny je také Národní muzeum Bosny a Hercegoviny, což je nad očekávání pěkné muzeum nejen o historii Bosny, ale je tu zejména pro děti velmi pěkná přirodovědná sekce.

Kavárna Tito

Do hor okolo Sarajeva

Velkým dobrodužstvím pro děti je pak určitě i výlet lanovkou pod vrchol Trebevič, kde se můžete vydat po stopách zimní olympiády, která se v Sarajevu konala v roce 1984. Z vrcholu se můžete projít částí bobové/sáňkařské dráhy, kterou už pomalu pohlcuje okolní vegetace. Na druhou stranu směrem od stanice lanovky je Pino Nature hotel, vedle kterého je velké dětské hřiště i s kavárnou a skákacím hradem, takže naše kroky jasně vedly sem. Pro ty kdo nemají dětský doprovod se odsud dá vydat na nedaleký vrchol Trebevič středně náročnou túrou, tu lze dle Lonely Planet absolvovat i přímo ze středu města s vynecháním lanovky a s průchodem různými okrajovými čtvrtěmi Sarajeva. 

Výhled z lanovky na Trebevič

Jídlo v Sarajevu

Jídlo v Sarajevu odráželo celkový stav Bosně, střídali jsme přes den konzumaci sirnice (burek se sýrem) a čevapů (mleté maso v podobě válečků), což je i typická sestava skoro ve všech restauracích v centru Sarajeva. Příjemným zpestřením byla jen restuarace Sedef, kde mi jídlo připadalo hodně podobnému tomu co v Turecku nazývají vodní jídla. Tedy kombinace masa, zeleniny, brambor a rýže v nějakém pokrmu s omáčkou. Pokud pak hledáte vyhlášené místo na čevapi, říká se, že je to restaurace Željo s více pobočkami po celém městě. Já si ale nemůžu pomoct, čevapi prostě nejsou úplně moje zamilované jídlo.

Pro mě vlastně největším zážitkem v kulinářské oblasti byly každodenní návštěva trhů v místní tržní hale a na Pijaca Markale, kde měli naprosto vynikající místní ovoce a zeleninu. 

Pokračování o cestě po ostatních částech Bosny i s praktickými informacemi vyjde za 14 dní.