|
Představení smrti býka v Boi-bumbá se odehrávají vždy okolo začátku listopadu |
Město São Paulo jsem zatím neměla možnost příliš poznat, spíše mě děsila ta hora betonu bez jakékoliv duše. Naštěstí mám Su, která zná ty nejzajímavější zákoutí São Paula, jak bleší trh na Teodoro Sampaio tak hlavně návštěva komunity na Morro do Querosene a tradiční severovýchodní oslava Boi-bumbá mě nadchly.
Moderní bydlení v São Paulu, pro ty co si to můžou dovolit
Praktické rady
Kde najít trh na Teodoro Sampaio a Morro do querosene
Fotogalerie
Ještě než začnu povídání o zážitcích ze São Paula, je tu jeden zážitek domácí. Tak se jdu takhle jeden den sprchovat a vidím vedle dveří hromádku. Okamžitě mne popadl amok, že nám tu staví mravenci mraveniště a volala Su. Ta v klidu prohlásila, že jsou to termiti, kteří prostě postupně dveře užírají a ten prášek je zbytek ze dřeva co zpracovali. No takže kromě kočičky už tu máme i přítulné termity.
|
Termitiště přímo v domě |
Jinak jsem se už dlouho neozvala, ale nic velkého se, až na události posledních dní, nezměnilo. Předminulý víkend proběhla dlouho avizovaná a velkolepá akce v São Paulu. Hned po příjezdu jsme se vydaly na trh nedalo metra Clínicas na ulici "hudebních nástrojů" Teodoro Sampaio, trh je tu každou sobotu a kromě typického místního jídla je tu takovej typickej blešák se vším možným, já si tu nakoupila hlavně na brazilské poměry hodně levné a originální oblečení.
|
Sobotní trh na saopaulské ulici Teodoro Sampaio |
Ještě v autobuse jsme nevěděly, kde budeme bydlet, ale tato akce je dalším důkazem, že řešit tady v Brazílii věci moc dopředu se nevyplatí. Bydlení se nakonec našlo u velice příjemné kamarádky Consu, Fabi. Bohužel její být ležel "kousek" od stanice metro, tak blízko, že jsme zaplatily okolo 250 korun za taxík a já přísahám, že ač sem to tam neznala, ten taxík s náma nejméně dvakrát objel stejný blok. Pražští taxikáři mají konkurenci. Díky Consu sme sehnali levné lístky na pivní show značky Bohemia. Sympatické bylo, že na rozdíl od podobných českých akcí, tady pochopili, že lidi přišli pít pivo a tak bylo také za přiměřenou cenu. Kromě show bylo součástí také vystoupení mé velice oblíbené zpěvačky Roberty Sá a tančilo se až do rána. Druhý den měla polovina naší výpravy trochu problém se vyhrabat a tak jsme nejen poznali sympatického manžela Fabi (který v noci místo pařby asistoval bratrovi při operaci), ale i jejich bazén.
Moderní bydlení v São Paulu, pro ty co si to můžou dovolit
Tady jsem poprvé měla možnost poznat jak bydlí v Brazílii sociální třída, která má peníze. Místní bydlení v paneláku tu dostává úplně jiný rozměr než v Čechách. Byty jsou prostornější, automaticky se předpokládá, že byt o dvou pokojích má i kuchyň nebo terasu. Condominia, jak se tomuhle bydlení říká, mají vlastní ostrahu, často bazén, posilovnu, místnost na pořádání různých společenských akcí, ty dražší pak mají i vlastní zahradu či přistávací plochu pro helikoptéru. Tyto byty často stojí více než bydlení v rodinném domě, protože jsou bezpečnější. Ostraha je tu zavřená za několika neprůstřelnými skly a každého kdo má vstoupit do budovy si ověřuje.
|
Typická zástavba v São Paulu, kdo tu má dost peněz bydlí v chráněných condominiích |
Když jsme se konečně vyhrábli a opět vesele nasedly do předraženého taxíku, bylo už kolem druhé odpoledne a my jely na další party. Tentokrát trochu jiného ražení. V komunitě lidí z Maranhão v Morro do Querosene se konala tradiční slavnost Boi-bumbá, která také říkají Festa do boi. Tato slavnost se koná třikrát ročně, na jaře se býk narodí, v létě ho pokřtí a my se staly svědkem jeho popravy. Ale pozor, všechno bylo jen obrazně. Jinak se tahle oslava vyznačovala velice, ale opravdu velice levným alkoholem, zejména tvrdým, který se podával v bambusových tyčkách. Radši nebudu popisovat jak většina osazenstva vypadala, když se setmělo, ale naštěstí já jsem uhlídala sebe i batůžek. Kromě samotné "popravy" býka jsme byly svědky vystoupení orchestru berimbão, což je nástroj, který se užívá hlavně při capoeiře. Orchestr hrál nejen pro capoeiristy, ale i pro sambisty a celé odpoledne až dlouho do noci se tančilo. No jo, tady se tančí prostě furt...
|
Roda de capoeira, kde se tak trošku tančila i samba |
Tento týden také odjela moje kamarádka, Kolumbijka Olga Lucía, která se mnou dělala v organizace, takže se tančilo i ve čtvrtek a v sobotu na koncertě Domovy kapely a zpěváka Zé Geral ve velice mrazivém horském městě Monteiro Lobato jsem dokonce zaválela i forró.
Příští týden jedu prozkoumat druhou část Mato Grossa ke strýcovi na farmu, je to odsud asi 32 hodin cesty. Zatím jsem dostala jen fotografie a jedna měla velice odstrašující název: unsere sucurí (dole) Doufám, že se ke mně nebude v noci láskyplně vinout.